Šla jsem si jednoho krásného letního odpoledne do knihkupectví a během korzování mezi regály mi padla do oka kniha Konec prokrastinace od Petra Ludwiga. Všude se o ní mluvilo skoro jako o Bibli moderního člověka. Náhodně jsem prolistovala obsah a řekla si: „Zatraceně, proč ne?“ a knihu si odnesla.
Po přečtení Konce
Něco málo přes 250 stránek (s mnoha obrázky) jsem měla přečtených za jedno odpoledne. A upřímně řečeno, nepřineslo mi to téměř nic nového. Nevím, jestli je alfou a omegou záměru autora nasypat do vás převratné myšlenky, nicméně na mě to mělo účinek spíš takový: Teď sedneš ke stolu a sepíšeš si všechno to, co chceš dělat a na co se vykašleš. Hned. Částečně za to mohl Petr Ludwig, částečně odloučení od světa (a hlavně od internetu a techniky celkově). Věc, kterou jsem měla udělat už před lety. Místo toho jsem se potácela mezi mnoha koníčky a ani jednomu se nevěnovala pořádně.
Po několika hodinách usilovného přemýšlení a vytváření tabulek s prioritami jsem si vytvořila seznam činností, které dotáhnu do konce. Mezi nimi se blyští i tvůrčí psaní.
Konec prokrastinace
V první řadě je potřeba vzít v úvahu fakt, že autor není spisovatel. Styl psaní mi přišel jako něco mezi návodem k pračce a semestrálkou ajťáka. Ale to přece tolik nevadí, nejedná se o beletrii, ale opravdu o jakýsi návod na život.
Co mi ale trhalo oči každou stránku byly užité pojmy. Opravdu, co vám říká stav flow, stav joy nebo ego-2.0? Celá tahle legrace se jeví jako zahalená do kabátku ušitého ze slov, které z ní dělají strašně cool ajťákovu semestrálku. Až na to, že ten kabátek prostě neladí, dráždí oči a vyvolává chuť donutit autora sežrat slovník spisovné češtiny, aby si uvědomil, že i tento jazyk disponuje vhodnými slovy.
Ale abych jen nehanila, představené nástroje mi přijdou hodně užitečné. Obzvláště pokud jste ve stavu, kdy se vám práce kupí, termíny hoří a vy proháníte všechny internetové sukně a ne a ne se dokopat k něčemu důležitému. Možná jsou podány trochu moc násilně, ale nikdo vám nebrání si je upravit dle vlastních potřeb. Například úkolníček (v knize nazván buzer-lístek) – dle autora je nutné napsat si ho ručně na papír, používat barvičky a opravdu tomu věnovat ten čas. Tento přístup mi zrovna nesedí, svůj úkolníček už nějaký ten měsíc spravuji online formou hry. Internet mám s sebou všude a tak nehrozí, že bych doma onen lístek zapomněla nebo ho dokonce ztratila.
Ale funguje to! S úkolníčkem se moje produktivita zvýšila o 100 %! Ačkoliv mě kniha dostrkala „jen“ k tomu, abych si vytvořila tzv. osobní vizi, která je v pomyslné pyramidě nástrojů úplně nejvýš, měla tak jako tak efekt.
Kromě několika nástrojů a rad, jak je používat, se dozvíte i spoustu dalších více či méně užitečných věcí, například o motivaci.
Víte, co to znamená „mít křečka“ a jak se z něho dostat? Nevíte? Kupte si knihu.
Žádné komentáře:
Okomentovat